Být či nebýt sniper

Sniper
Finský sniper. (Zdroj: neznámý.)

Povolání odstřelovače je jak u armády, tak u policie prestižní záležitostí. Odstřelovači si nejen vlastním přičiněním vypěstovali v očích veřejnosti kult, který mnohdy vyvolává falešné představy o skutečné podstatě jejich práce. Představy nezasvěcených se ale mohou od skutečného světa odstřelovačů velmi lišit. Jestli se chceš stát odstřelovačem, abys všem ukázal, že jsi nejlepší, tak jsi tu špatně. Tahle práce z tebe nemá udělat hrdinu, který bude svým uměním všem na očích. Tak jako operátoři speciálních jednotek, mají i odstřelovači zvláštní úkoly, které vyžadují dokonalé utajení. Leckdy ani rodina takovýchto lidí neví, co jejich nejbližší vlastně dělá.

Celá řada vlastností a dovedností, kterými by měl odstřelovač disponovat, se dá vylepšit nebo naučit během výcviku. Jsou zde ovšem i takové, které výcvik moc (a nebo vůbec) neovlivní. Za esenciální vlastnosti odstřelovače lze považovat tři skupiny schopností, z nichž vychází vše ostatní: disciplínu, vychytralost a přesnou střelbu. Tyto tři pilíře musí odstřelovače provázet na každém jeho kroku – i když je vyčerpaný, ospalý a hladový.

Pokud zvažuješ povolání odstřelovače, zodpověz si tyto otázky: Jsem náladový? Rozčílím se snadno? Mám rád lov? Mám rád lov o samotě? Strávil jsem někdy celý týden sám? – Bez televize, telefonu, přátel, rodiny,…? Tábořil jsem někdy sám, na odlehlých neznámých místech? Jestli ano, jaká pocity to ve mně vyvolávalo? Jak často jsem tam jedl? Byl rozdíl v mém psychickém stavu mezi prvním a posledním dnem? I když na tyto otázky neexistují „správné“ nebo „špatné“ odpovědi, měly by tě nasměrovat k přemýšlení o tvých očekáváních. Na druhou stranu pozor, odstřelovači ve skutečnosti nejsou samotáři. Dokonce ten, kdo má problémy s navázáním vztahů s jinými lidmi, se na odstřelovače příliš nehodí.

A proč jsou tyto otázky důležité? Není výjimkou, že sniper sleduje svůj cíl celé dny. Pak, když už má cíl v zaměřovači, může přijít rozkaz, aby se bez výstřelu vrátil na základnu. Zvládl bys po tolika náročných dnech nechat svůj cíl bezstarostně odkráčet? Někdy se zase stane, že se šance objeví po dlouhých dnech jen na pár sekund. Pokud v tu chvíli budeš zrovna zasněný, koukat se do oblak, jíst nebo dělat něco podobného, jednoznačně neuspěješ. Odstřelovač by měl neustále a neúnavně pozorovat palebnou zónu a kdykoli být připravený k výstřelu.

Výcvik, který předchází tomu stát se odstřelovačem, vyžaduje obrovské odhodlání a neustálé překonávání překážek. Po krátkém spánku po tobě bude ještě za tmy vyžadován přesun skrz hustou ostrou vegetaci a skrz do pasu hluboké bažiny. Budeš nucen každou chvíli upravovat maskování podle okolního prostředí, vždy se stejnou pečlivostí. V létě se budeš za úmorného horka plížit po vyprahlé zemi, v bezvětří, kdy sebemenší zvuk je slyšet daleko od zdroje. Budeš se koupat v potu, který se smíchá s prachem a pískem a vše ti pak bude stékat do očí. A to je jen hodně slabý nástin toho, co odstřelovače opravdu čeká…

Navíc vše doteď uvedené není nic proti tomu, jaká zodpovědnost na tobě bude ležet. I když zvládneš veškeré fyzické předpoklady pro povolání snipera, konečné slovo bude mít tvá psychika. Během mise je prakticky nezbytné se vcítit do tvého protivníka. Získáš tím odhad o jeho možném chování a spoustu dalších věcí. Má to ale i svou temnou stránku. Uvědomíš si, že ten, koho máš zabít, má doma pravděpodobně rodinu, čeká ho manželka s dětmi – podobně jako tebe. Pouze ty jediný nepatrným pohybem prstu rozhodneš, jestli mu rozstřelíš hlavu na kousky a rozmetáš tím jeho mozek na spršku, která pokryje tváře jeho nejlepších kamarádů. Opravdu dokážeš být tak krutý? Nebude tě trápit myšlenka, že stejný osud potká i tebe?

I když dokážeš zabít, tváře všech tvých obětí se ti budou připomínat. Také nepočítej s plnohodnotným osobním životem. Neustále budeš na výcviku nebo na misích. Těžko najdeš přítelkyni, která bude ochotná žít s pocitem, že se z mise nemusíš vrátit. O rodině nemluvě – přece nejsi tak nezodpovědný, abys riskoval, že v případě tvého selhání při operaci budou tvé děti vyrůstat bez otce.

Když už mluvíme o selhání… Nepřátelští odstřelovači jsou vždy bojovníky druhé strany velmi nenáviděni. V počátcích své historie byli považováni za odpad bojiště, který praktikuje „nečestné“ metody, a podle toho s nimi bylo v zajetí nakládáno. Současné armády válčí především s povstaleckými skupinami, které se necítí vázány žádnými mezinárodními válečnými úmluvami. Pokud padneš do rukou takovýchto nepřátel, máš téměř jisté, že si budou tvojí smrt náležitě vychutnávat. A kdyby jenom smrt! Díky roli odstřelovače máš přístup k důležitým vojenským informacím, o které nepochybně projeví nepřítel zájem. Ať už jim vše prozradíš nebo ne, vždy budou chtít vědět ještě víc. A jediný způsob, jak to z tebe dostat, je mučení. Při výcviku můžeš sebevíc trénovat překonávání bolesti, ale věř, že mučící metody povstalců rozvážou jazyk i němému.

Práce odstřelovače tedy není žádná romantika, jak se jeví z většiny filmů a knih. Pár těch nejlepších se sice zařadí do pomyslné síně slávy, ale to je opravdu jen zlomek. Jediná skutečná odměna „řadového“ odstřelovače spočívá v pocitu, že chrání svou zemi a ochraňuje životy těch, které má rád…

Autor článku: Redakce Specwar.info | Článek vložen 27. 3. 2010